Matka příroda reguluje špačky,ale myši ani lidi v porodnosti neomezuje. Čím primitivnější tím víc dětí - jsou nadějí ,že některé přežije a o rodiče se postará. Nu a my ty naše v tomto podporujeme - oni jen těží z nabídky. Větší díl viny vidím u nás.

Jaká kontrola? Žádné dotace. Žádné dávky. Je spodivem, že i přes každodenní konfrontaci s realitou široká veřejnost stálevěří, že právě sociální politika státu je tím, co umožňuje přežít i těm méněšťastným. Pohádkao pomoci postiženým, nemocným a ubohým v systému sociálního státu je veskutečnosti kardinální lží, jíž bohužel uvěřilo až příliš mnoho lidí.Socialismus (a sociální stát, i když se to mnozí jeho zastánci budou stydětpřiznat, není nic jiného než jedna z forem socialismu) nejenom že není schopnýv praxi sám o sobě zajistit vůbec nic, natož uspokojení potřeb těchnejubožejších, ale dokonce toho není schopný ani v teorii. V praxi totižsociální politika jen parazituje na produktivní schopnosti jednotlivců, kterouovšem sám svou existencí podkopává a ničí, v teorii je pak sociální politikazaměřena na uspokojení těch, kteří ve svých rukou třímají otěže politické moci.Korupce,rozkrádání, neadresnost poskytovaných prostředků, zbytečné plýtvání na jednéstraně a očividně nedostatečná pomoc na straně druhé jsou jevy, jež snad někdomůže pokládat za pouhé chyby nezodpovědných úředníků nebo přímo za zločiny mocizneužívajících politiků, kteří se nedopatřením dostali na důležitá vedoucímísta, a kteří pak s penězi "svěřenými jim občany" (ve skutečnostivšak občanům ukradenými) nakládají nezodpovědně, korupčně nebo destruktivně,zatímco ti, jimž se má být podle teorie sociálního státu pomoci v první řadě,žijí dál v nedostatku. Ve skutečnosti jde o něco, co je s politikou sociálníhostátu neoddělitelně spjato. Je zcela lhostejno, dostane-li se k mociRobespierre, Hitler, Stalin, nebo jejich méně hrozivé varianty typu Roosevelta,Kennedyho nebo Johnsona. Je jedno, zda otěže moci třímá v rukou Gottwald,Paroubek nebo Nečas. Je jedno, nazývá-li se jejich politika vznešeně New Deal,New Frontier, Great Society nebo třeba Třetí cesta. Skutečně trpící jsou zdevždy těmi posledními, protože voličská síla, kterou tvoří, je zanedbatelná anelze na ní stavět jakoukoliv dlouhodobou mocenskou pozici.

Pokračování:

Ve skutečnosti jde o něco, co je s politikou sociálníhostátu neoddělitelně spjato. Je zcela lhostejno, dostane-li se k mociRobespierre, Hitler, Stalin, nebo jejich méně hrozivé varianty typu Roosevelta,Kennedyho nebo Johnsona. Je jedno, zda otěže moci třímá v rukou Gottwald,Paroubek nebo Nečas. Je jedno, nazývá-li se jejich politika vznešeně New Deal,New Frontier, Great Society nebo třeba Třetí cesta. Skutečně trpící jsou zdevždy těmi posledními, protože voličská síla, kterou tvoří, je zanedbatelná anelze na ní stavět jakoukoliv dlouhodobou mocenskou pozici. Je-li stát řízensocialisty, mají ti nejubožejší jen dvě možnosti: bude jim vládnout šílenýpsychopat, opírající svou moc o ozbrojenou pěst třídy nebo rasy, nebo přívětivěse usmívající sociální demokraté, kteří však jejich životní potřeby vždy rádivymění za voličský hlas davů žádajících zdarma léky na bolení v krku, školnípomůcky pro své děti, nebo státní příspěvek na bydlení. Ubozí budou dál živořitv relativní chudobě, nedostatku a bez dostačující péče, a jediné snahy jim totovše zajistit se budou dále odehrávat jen na bázi skomírající, protože státnísociální politikou potlačované, dobrovolné charity.