Povídka z kapsy mantlu starého trampa.Nejhezčí velikonoce.

Tak kam? Zeptal se Baron. Kam se pojede o velikonocích? Nevím, odpověděl Kiďák. Snad bychom mohli zajet na Kokořín. No já bych zkusil Kamenici, na to Baron. Si se úplně zcvoknul ne? Dyť Jizerky jsou eště pod sněhem.

Kde jako budeme spát u Kamenice. Sníh bude pěkně mokrej, a do hospody bude dost daleko, řekl Kid. Baron pokrčil rameny a jen tak si brouknul, já nemyslím na náš kemp. Já bych jel do Jesenýho. Jo myslíš za klukama z Rikatáda? Ne, myslím na vodu, opáčil Baron.

Kiďák zůstal s pusou otevřenou a čučel. Na vodu? Uprostřed zimy? Seš máklej Barone? Baron byl v klidu. No tak něco řekni Barone. Jak na vodu, dyk nemáme šíf. S tou indiánskou herkou se tam nemůžeme vodvážit. Dyť je to nějaká WW4. Baron se usmíval. Kiďák dál breptal kde vezmeme přílby a kde vesty a kde pořádnou loď? Možná, rozvášnil se Kiďák, by nám ji půjčil Beno. Ten má celkem novu vertexku, ale je odkrytá.

Baron se smál už jak blázen. Takže jedem? Povídá. Už vidím co všechno potřebujeme sehnat a kde to seženeme už taky víme, tak se jede ne? No jasně, na to Kid. Frčíme za Beňoušem, jestli nám ten laminát půjčí.

Ben nebyl proti, sám by sice taky jel, ale musí s rodičema na Velikonoční svátky za příbuzenstvem. Tak nám ji s důvěrou svěřil. Dokonce měl špricku na kandahár. Super. Dem to zkusit na přehradu.

Šoupli ten šíf na vodu, vlezli do komínů a stáhli v podpaží šňůrkama. Co blbnete kluci, volá z břehu starej vodák, Láďa, z loděnice, dyk máte výbavu jak na dravou řeku a jste na přeradě? Jo, musíme to zkusit, co to s námi udělá. Pozejtří razíme na Kamenici. Cože, volá Láďa. Ste máklí? Dyk to má sotva 2 stupně celsiúsa a je to WW4 a víc! Neboj, my se ti vrátíme, odpověděl Baron a odrazili na volej přehradní nádrže.

Baron, první po bohu na zádi. Kid, háček.  Hele zkusíme eskymáka, řekl Baron a šup. Zahučelo jim v uších, zatmělo se přrd očima a mozkovna začal namrzat. Po marným boji, kdy Baron dělal obrat na parvo a Kiďák na levo se oba vykopli ze špricky a vyplavali na hladinu. Seš fakt vůl, povídá Kid. Sem to nečekal. Navíc si musíme ujasnit, na kterou stranu se budeme vobracet. Dotáhli loď k molu, vylili vodu, prohlídli špricku. Všechno vydrželo. Šli uložit šíf do kotce a pak se zašli osušit a převléct k Láďovi do klubovny.

Vy ste pěkný týpci, povídá Láďa. Mně by do vody v půli dubna nikdo nedostal. Koupat se dobrovolně, když je pět stupňů venku a pod vodou vo dva míň, ste fakt cvoci. A sem vážně zvědavej, esli vás eště po Velikonocích uvidím.

Přišel Velký pátek. Odpoledne hodili šíf do hitláku a frčeli s loďákama do nádraží Jesený-Bozkov. Cestou do hor bylo patrně, že zima není zdaleka na ústupu. Všade závěje a jen sem tam malý palouček promrzlé trávy s trsem bledulí. V Jeseným vytáhli šíf z vlaku a dali pod most. Dem na grog, v noci bude pěkná kledra, povídá Baron, a šli.

Hospoda byla útulná, teploučká a pivo jako křen. A grog hřál skoro jak pěkná mladá holka v náruči. Zkrátka pohoda. Tak proč proboha musím spát pod širákem a ráno vlízt do ledový řeky? Povídá Kiďák. No asi takhle, opáčí Baron, protože jsme tvrdý seveřani, jasný? Moc ne, na to Kid. Dali poslední grog a šli do mrznoucí noci. Došli kousek od lodi a rozbalili veksly. Celtu, na ni spacák, boty pod hlavu a rychle do sáčku. Docela kosa, huhlá Baron. Máš cos chtěl, řekl tvrdě Kiďák a snažil se usnout.

Ráno se vzbudili pod nánosem čerstvého sněhu. Z tepla spacáku se moc nechtělo, ale muselo. Rychle nazout promrzlý boty a šup ranní hygiena. No tak hygiena se smrskla na pokropení mostního pilíře a umytí rukou v Kamenici. Pak rychle ohýnek a jak bylo Baronovým zvykem, udělal špicovou snídani. Kakao, smažený voka, jen ten chleba byl pořád jako kus ledu. Rychle všehno sbalili a uklidili ohniště. Tak ještě cigárko a dem na to, řekl Baron.

Navlíkli si tepláky (neopreny snad ještě ani nebyly vynalezeny, určitě ne v socialismu roku 1972), teplý ponožky, kecky, vesty a přilby, které půjčili kamarádi hokejisté. Natáhli špricku, vyšponovali kandahárem a vlezli do komínů. Zatáhli šňůrky v podpaží a odrazili od břehu.

Voda se valila, hučela, pěnila se, řvala, nadávala, vyhrožovala a ke všemu hrozně studila. Kamenice měla dva stupně celsia. Dno lodě bylo jak stěna mrazáku. Ale nebyl čas koukat na zimu. Jeden válec se křížil přes druhý. Uprostřed jazyka, kudy se jedině dalo proplout se co chvíli nad vodou objevil ostrý balvan. Musí se trochu do leva a hned kontra a rychle pryč. Povedlo se. Jen Kiďák na háčku schytal každou vlnu do který pláclo plochý dno vertexky. Dno vlnu rozpláclo a ta se s ohromnou silou vracela na původní místo a to okamžitě a ihned. A na tom místě byl Kid. Každá ledová sprcha spadla na špricku a do klína Kiďákovi. Další válce, další vlny, další ledová voda přímo na koule. Uáááááá!!!!!!

Koněčně přišla chvilka odpočinku. Asi deset dvanáct metrů ostrých peřejí, ovšem v porovnání s prožitým, absolutní volej. Další průrva, a pěkně průserová, mezi balvany, se šklebí Kidovi do ksichtu. Všechna voda, co jde korytem se tam musí najednou vecpat. Vzpíná se, pění a křičí a řve a burácí a nahání strach. Ale na strach není čas. Na vrcholu té mohutné, vzepjaté vodní síly letí šíf. V něm Baron a Kid. To ještě zvládli. V tu chvíli se loď s Baronem a Kidem propadá o dobré tři metry pod balvany. A rovnou do válce a rychle přitáhnot, pak krátce kontra a odlomit. Barone zaber!!!Do prdele pryč!!! Honem pryč, plnou parou vpřed!! Řach!!! Prásk!!! Hukot v uších, mlha v očích, voda až v plicích, ledová voda až v krevním řečišti. Mžitky před očima a chňap po pádlu, to nesmí nikdy, nikdy uplavat. To je nepsaný zákon vodáka. Na eskymáka není čas. Je úplně fuk, že se dohodli že se budou vynořovat v pravo. Tady to nejde. Voda je přibíjí ke dnu řečiště. Voda se valí po jejich lodi a válec si hrábnul pro ně na odtokovou hranua a vtahuje je zpátky do své moci. Sílu má kurevskou. Hlavy v přilbách bubnují o kameny dna. A pic, zpátky do víru. Dech už došel před pár minutami. Špricka drží. Drží moc, kurva moc sme to utáhli, prolítne hlavou obu klukú z posádky. Do prdele, zkončit v rozpuku mládí pod válcem ve vodě, která má dva stupně? Ne!!! Přírodo mocná čarodějko ještě ne!!! Nasrat!!! Mohutné zabrání nohou, kop a rychle na hladinu. Světlo! Nádech! Loď je v pekle! Ne Baron ji drží a zvolna odplouvá do klidnější zátočinky pod skalou. Kid, pádlo stále v ruce, plave za Bronem. Konečně se dá vydechnout.

Barone, dobrý? Jo a ty? Taky. A Barone kde máš pádlo? Správnej vodák o to svoje nikdy nepřijde. Já ho mám v tvý pazouře, ale kde ho máš ty? Kidovo pádlo bleskem uplavalo a jak po něm chňapnul chytil Baronovo, které v ten samý moment uplavalo jemu. Vylezli na skalku nad tůní a zajistili loď. Pak šli podél běsnící vody níž po proudu. Kousek dál našli pádlo, jak se točí na další tůňce ve víru. Přitáhli ho ke břehu a bylo dobře.

Ty vole, končím, povídá Kid. Já taky, ty vole, na to Baron. Ale až na soutoku s Jizerou. A řehtal se jak blázen. Tady není cesty zpátky. A fakt nebylo. Strmé skály, a údolí řvoucí vody. Údolí Kamenice, dva stupně celsia, a promrzlý třasořitky na skalce. Chvíli poseděli na sluncem vyhřáté skalce, trochu oschli a zkontrolovali loď. Ta byla v pořádku. Zato špricka, ta se roztrhla po celý dýlce. Byla k ničemu. Tak ji poskládali a hodili do zádě lodi.

Tak dem na to Kide, povídá Baron. Kiďák podržel loď, Baron nastoupil jako zadák vždycky první, pak Kid. Odrazily a šup do proudnice. A už to jelo na novo. Plác do vlny a střík přes borty a šup do klína tisíc litrů ledový vody. Aúúúúúúúúúúú. Další vlna dopadla s ještě větší silou a tu předchozí vyhodila ven. Jeli ledovou tříští k soutoku s Jizerou jako o závod. Loď plná studené vody. Tělo už nebylo promrzlé, tělo hořelo jak vatra. Další ledová sprcha jen přiložila do „kamýnek“.

Konečně ho zahlídli. Železniční viadukt pod Spálovem. Konečně budem na klidný řece. Konečně Jizera. Kousek od mostu čekala parta dalších šílenců. Lépe řečeno, pološílenců. Šílenci jeli Kamenici. Pološílenci až pod soutokem „jen“ Jizeru.

Kiďák s Baronem, celý promrzlý začali úlevou a radostí řvát. V těch lesích řvali jak na lesy. Kamenice vtekla do Jizery, vody se promíchaly, sklidnily a Baron zamířil ke břehu. Na řece, správný vodák vždy přistává proti proudu. Tak to Baron otočil proti proudu. Ale poslední mohutná vlna z Kamenice si je našla a  vychutnala. Najednou dorazila v ta místa, jindy tam nikdy prý nebývá, a lup. Baron s Kidem se udělali po druhý. Vyplavali na hladinu a líně se začali protahovat a povalovat ve vodě.  Ste magoři? volá ne ně Bizon z druhý party. Dyť je to ledový!  Ani ne, šklebí se Baron s Kiďákem v Jizeře. Tady je to o poznání teplejší než v Kamenici. Minimálně o stupeň.

Vytáhli loď na břeh ke kamarádům, vylili vodu a svlékli mokré hadry. Pak si dali trochu rumu a udělali oheň. Pěkně se ohřáli a za chvíli se jelo dál. Dál po Jizeře, dál v aprílovém Velikonočním počasí. Chvíli slunko, chvíli sníh a temná mračna. Skvělá parta, skvělá voda a skvělé Velikonoce roku  1972.