Eutanazie
Jak malicherné, jak zbytečné, jak nicotné v porovnání s lidským životem. V porovnání s hodnotou lidského života. S hodnotou člověka, který nikdy nevzal zbraň do ruky, nikdy nikomu neublížil. Povahou trochu flegmatik. A dobrák, dalo by se říci. Dobrák, bez konfliktů, bez zákeřných výpadů. Životní pohodář.
A i kdyby nebyl. I kdyby to byl cholerik a rváč, tak proč?
Teď leží bezvládně v posteli. V posteli plné bolesti a utrpení. Rakovina prolézá a šíří se celým tělem. A bolí to, moc to bolí. A jak se dál rozlézá ta mrcha, tím víc to bolí a tím méně se chce žít. Bolí to již rok. Bolí to 365 x víc než na začátku. A na začátku, před rokem, to byla bolest veliká, do té doby nevídaná, nepoznaná. Každý den se to stupňuje. Tělo nepřijímá stravu už několik týdnů. Svaly atrofují a lidská kostra se rýsuje zpod kůže. Oči propadlé, pod nimi hluboké tmavé kruhy. Tváře již nejsou tvářemi. Jen kůže co drží spodní čelist, svalstvo již chybí.
Z pootevřených úst se vydral vzdech. Po kolikáté již, jen tento den. Mluvit nelze, rty se odmítly pohybovat. Oči se na chvilku pootevřeli. Chci zemřít!!! Křičí beze slov. Proč můj nemocný pes mohl dostat injekci na ukončení a já ne?? Oči se zavřely. Otázka, ač nevyřčena, visí nad jeho víčky. Další vzdech. Hrozné utrpení a strašná bolest se sešli v tomhle těle. V těle z kterého je půlka. Jen kostra, potažená kůží. A vnitřní orgány. Ty, které necelých devadesát let fungovali téměř bezchybně, najednou vypovídají službu.
Napadla je ta mrcha. Zákeřně a nenápadně. Od začátku věděla, že zvítězí, jen se dobře uhnízdit. Povedlo se jí to. A s pomyslným šklebem sobě vlastním se po chirurgickém zákroku rozjela dál. Ta mrcha ví, že nádor ledvin začíná vyrůstat z jedné zvrhlé buňky v ledvinných kanálcích. Buňky se nejprve dělí pomalu, ale čím jsou pokročilejší, tím rychleji se dělí. Po 20 buněčných děleních obsahuje nádor přibližně milion buněk, což odpovídá uzlíku o velikosti jednoho milimetru. Po dalších přibližně deseti dělicích cyklech se hmota zvětší na uzlík o průměru přibližně jeden centimetr. A nádor se těší, aby prošel ještě dalšími alespoň deseti cykly dělení. Pak bude vážit přibližně jeden kilogram. S tím se však již nedá žít. Ta mrcha to ví, to je její cíl.
Co ta mrcha o sobě všechno ví. Ví, že nejčasněji diagnostikované nádory jsou již velmi pokročilé a veškerá onkologická léčba se odehrává teprve v poslední čtvrtině či pětině života nádoru. Skalpel nic neřeší. Jen kousek té mrchy skončí v peci. A s vyšší intenzitou se rozjede dál. Dál k fatálnímu konci.
Nádory, ty mrchy bez soucitu, prorůstají do okolí ledviny – nejčastěji pak do nadledviny, ledvinného pouzdra a do cév, které ledvinu zásobují krví. Nepříjemnou komplikací je růst nádoru uvnitř žilního systému, který pokračuje přes ledvinnou žílu do dolní duté žíly a přes ni až do srdce. A to je cíl té mrchy.
Ale srdce, ač bije skoro devadesát let, je silné. Velmi silné. Čím silnější, tím déle odolává výpadu mrchy. Život se brání v bolestných křečích. Mrcha si počká. Bude to trvat o pár hodin, dnů, týdnů déle. Delší boj mrchy se životem. Delší utrpení, víc bolesti a větší bolest. Delší umírání a více zoufalství.
Rty se nepohybují, oči zavřené. Slabý dech a silná, urputná a nekončící bolest. Co se děje okolo již nevnímá. Jediná myšlenka opanovala mozek. Mozek stále ještě funguje a volá, CHCI SMRT.
Tomas Argo
Jak to vidím já. Aneb, radním 137 dní.
Pravda je, že dost blbě. Mám 2,5 dioptrie na čtení. Když zapomenu brýle, vidím prdlajs.
Tomas Argo
Tři měsíce v jiném světě. Aneb, potká mě schíza?
Ještě před rokem jsem byl plně zaměstnán v komerční sféře a ani náznakem jsem neuvažoval o kariéře politika. Neuměl jsem si představit proč politikům všechno trvá jak se říká lidově „jak lačnému ....“. Dnes už to vím, ale nechápu.
Tomas Argo
Vlajky vlajte a ty hudbo pěkně hraj.
Vyvěsit na Libereckou radnici vlajku Tibetu? Nevyvěsit na radnici nic?
Tomas Argo
Narušitel-poídka z kapsy mantlu starého trampa
Dřevěná lavice, trochu chladná noc na to, že je konec června. Uprostřed místnosti ohromná, vyhaslá, násypná kamna s litinovou hlavou a na ní nápis Fiĺakovo. Ve dveřích místnosti, jediném otvoru ven, dva vojáci. Každý v ruce ostře nabitou osmapadesátku, nataženou a odjištěnou.
Tomas Argo
Bloger V. Mikeska se ptá, tak tady je odpověď.
"Kam se poděl Zeman? Nedá mi to se nezeptat, kam se poděl náš nejlepší pan prezident, jeho excelence bojující za práva spodních 10ti miliónů ?"
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Kontrast v odvodech v Kyjevě a venku je neskutečný, říkají reportéři iDNES.cz
Podcast Únava vojáků i civilistů na Ukrajině je vysoká, ale stejně tak i morálka. Redaktor Michal Voska a...
Žena nedbala varování své banky, falešným makléřům poslala přes milion
Podvodníkům naletěla dvaašedesátiletá žena z Jičínska, která nedbala ani upozornění ze své banky,...
VIDEO: Strážníci v ulicích naháněli bagr, opilý řidič si jel pro cigarety
Městská policie z Krupky na Teplicku zveřejnila video z netradičního zásahu svých strážníků. Ti...
Medaile z policistova hrobu nosil zloděj jako ozdobu klíčenky. Odhalila ho DNA
Policie dopadla zloděje, který v říjnu roku 2022 v Ostravě-Vítkovicích ukradl dvě medaile z hrobu...